Můj týden 37

Pondělí

Nemám ráda, když mě lidé ignorují v záležitosti, která je důležitá. Kdyby to byl člověk, kterému bych nějakým způsobem ublížila, neřeknu ani půl slova. Ale pokud se jedná o instituci, ve které jsem už jednou byla a vše proběhlo bez problémů, nevím, kde je chyba.

Úterý

Nechápu, kdo se nám mstí s takový "podařeným" rozvrhem hodin. Rok co rok je to horší a horší, až si říkám, že jsem ráda, že tento rok je můj poslední na naší škole (tedy doufám, že bude poslední). 

Středa

S blížící se zimou se mi ráno chce čím dál méně vstávat, protože musím škrábat auto. Je sice fakt, že dnes jsem odjížděla dřív, než jinou středu, ale člověka to dokáže tak neskutečně otrávit, až to hezký není.

Čtvrtek

Z vycházky na houby jsem si domů kromě koše hub přinesla větvičku ve vlasech, jehličí úplně všude a šrám na čele po srážce s větví. Vypadám jako Harry Potter :) Jinak to ale byla moc hezká dvouhodinová procházka, kterou jsem si náramně užila.

Pátek

Konečně mám všechno co se praxí týče zařízené a můžu se na ně v klidu těšit. Také mi byla tak trochu nabídnuta i práce, ale nechci předbíhat. Přeci jen, ještě jsem se úplně nerozhodla, zda půjdu studovat dál, či skončím a pak někdy v budoucnu třeba pokračovat.

Sobota

Po několika týdenním odkládání jsem konečně napsala seminární práci a nezabralo mi to víc jak 3 hodiny. Já vím, že kdybych tu práci napsala průběžně, tak jsem mohla mít sobotu volnou, ale co dělat jiného, když můžete spát, ale místo toho jste od sedmi hodin vzhůru?

Neděle

:Naivně jsem si myslela, že aspoň dneska si pospím. V 7:48 jsem už byla vzhůru a přemýšlela jsem, čím "zaplácnu" dnešní dopoledne. Akčně jsem se tedy pustila do dalších věcí do školy, ale tohle nadšení mi zrovna dvakrát dlouho nevydrželo.