Je čas na změnu

Hezkou sobotu všem!

Dnes to bude čistě pouze "povídací" článek o několika rozhodnutích (nebo jenom rozhodnutí? - nevim :)), které jsem v poslední době učinila. Dospěla jsem do fáze, kdy jsem si uvědomila, že se mi ani trochu nelíbí směr, kterým se momentálně můj život ubírá.

Jediná věc, se kterou jsem momentálně spokojená, je moje práce. Ta má sice jako všechny ostatní své světlé i tmavé okamžiky, nicméně ty světlé mnohonásobně převažují nad těmi tmavými, takže si nemám v této oblasti na co stěžovat. 

V oblasti "ostatního" života to velmi pokulhává. Rozumějte - mé nejlepší kamarádce ztroskotalo manželství, takže se odstěhovala pryč. Jejich manželské problémy se na mě hrnou z obou stran a já stojím někde mezi a nevím, co ode mě všichni očekávají. Že to za ně vyřeším nebo co? Mám si vybrat jednoho z nich, i když jsou moji přátelé oba a mám je ráda oba dve? Mám to "na talíři" už měsíc a věřte mi, že je to velmi vyčerpávající, co se psychiky týče.   

Takže jsem si řekla dost! Oběma aktérům výše zmíněného krachlého manželství jsem řekla, že já to za ně řešit nebudu, já nejsem ta, která do toho manželství vstoupila a ať si to řeší sami. Věřte mi, ulevilo se mi. Nicméně když už jsem se pustila do toho, abych opět upřednostnila sebe a ne jen pořád ustupovala kvůli dalším, vzala jsem to od podlahy.

Už mě unavuje být tou, ke které se všichni přijdou vyplakat a hledat slova útěchy, ale když potřebuji já, tak na mě má čas jenom jeden člověk žijící 100 kilometrů daleko, který mě prostě přes internet neobejme. Nechci se podřizovat tomu, že někdo přijede jednou za čas a já abych ho viděla musím zrušit vše, co mám naplánované. Ráda bych, aby občas někdo upřednostnil moje potřeby a zájmy a ne je pořád utlačoval.

V souvislosti s těmito změnami a hledáním mého nového, spokojeného JÁ jsem se dala ostříhat. Pořád sice toužím po dlouhých vlasech, ale moje konečky byly natolik roztřepené a slabé, že jsem se dobrovolně vzdala téměř 10 cm délky svých vlasů. A prozatím nelituji.

Chystám se nechat si upravit obočí voskem. Ne, že bych nebyla s tím, jak si upravuji obočí sama spokojená, ale chci zkusit něco nového. Původně jsem měla zálusk zajít do nově otevřeného Benefit Brow Baru v pardubické Sephoře, nicméně nejsem cvok, abych dávala za vytrhání obočí voskem 375,- Kč. 

Musím se naučit smířit se s tím, že když nestihnu něco ohledně blogu a dalších mých osobních aktivit, co akutně nehoří, svět se nezboří. Kolikrát nemám náladu sedět u počítače a něco psát, fotit atd. Nicméně potom si říkám, že někdo třeba čeká na další článek a že tak lidi třeba zklamu... 

Moje cesta za lepším JÁ a za tím, abych se cítila zase dobře a byla spokojená ve všech směrech, jako tomu bylo ještě začátkem ledna, bude zřejmě dlouhá a trnitá, ale momentálně mám tolik odvahy, že se jí nebojím. Protože když to nezkusím, nedozvím se, zda to za tu snahu a obětování stálo nebo ne...